Ženy mé, napíšu vám, jak jsme bojovaly a bojujeme my. Protože mě to trápí. Třeba jste někdo zažil něco podobného a budete mít nějakou radu nebo doporučení.

Myslím si, že o problémech s kojením je potřeba mluvit. Že kojení není samozřejmé. Že potřebujeme sdílet své zkušenosti a mnohdy i silná traumata, které máme s kojením nebo s nekojením spjatá.

MARIE

To, že bude problém s kojením, jsem očekávala ještě před porodem a snažila se na to připravit. Nosila jsem ty přiblblé plastové formovače bradavek. Byla jsem na předporodním kurzu a s laktační poradkyní jsem to probírala ještě před porodem. Marie byla hrozně malinká. Narozená o týden dříve, ale váha 2,7 kg. A paní doktorce se nelíbilo, jak přibírá pomalu. U kojení mi usínala, měla trochu žloutenku, prý jsou děti pak více spavé. Takže hned od začátku dokrm lahvičkou a umělým mlékem. A před každým kojením a po kojení zvážit. A psát si to do tabulky. Kolik toho vypila. I v noci. I brzy ráno. Hrůza. A ještě ten strach, že mi umře, protože nejsem schopná jí pořádně nakrmit. Pak se to nějak srovnalo.

Další problém ale přišel mezi třetím a čtvrtým měsícem. Bojkot kojení. Normální je, že dítě prso zklidní že… jenže Marušku to totálně rozčilovalo. Vůbec ho nechtěla. Propínala se a odvracela. Bylo možné jí nakrmit pouze ve spánku. Strašně jsem se trápila. A ona také. Dva měsíce jsme takto bojovaly a pak jsem to vzdala. Jak jsem kojila už jen v noci, tak už jsem ani neměla mlíčko. Ve finále, jediné, co jsem si vyčítala, bylo, že jsem to nevzdala dříve. Že jsem nemusela tak dlouho trápit sebe i jí.

ANNA

Tady jsme na začátku příběhu. Anička je mnohem vitálnější, taková silnější. Saje jak blázen. Problém je, když mám hodně plná prsa, nemá za co se přicucnout. Ona se evidentně nají, mlíčka je dost. Jenže hrozně moc mě to bolí. Bradavky mám tak citlivé, že mi vadí mít na sobě vůbec nějaké oblečení. Na celá prsa nemohu vůbec sáhnout. A při kojení úplně zatínám zuby. Já nevím, podle mě by takto kojení vypadat nemělo. Vnímám, že je to v prvních měsících života důležité pro miminko, ale i pro ženu, že se rychleji zotaví z porodu (např. zavinovaní dělohy). Že je to také pro miminko způsob komunikace. A vnímám, jak je důležitá i ta blízkost. Jenže fakt si myslím, že by to nemělo být takto nepříjemné. Doufám, že si to sedne a že to bude brzy lepší.