Provozuje hračkářství s originálními hračkami, má vlastní značku šperků a vychovává čtyři děti. Jaké je to sedět na několika židlích současně? Přečtěte si příběh Nelly Čihákové Wernischové.
Jak vznikl nápad otevřít si vlastní kamenné hračkářství? Co Tě k tomu vedlo?
Vždycky jsem si chtěla otevřít nějaký kamenný obchůdek a začít podnikat. Už když jsem poprvé porodila a na rodičovské dovolené jsem se nudila, přišly myšlenky na to, co budu dělat, až na rodičovské nebudu. Takové to věčné strachování nás všech matek, kde nás zaměstnají, když budeme pořád muset být doma s nemocnými dětmi a ve tři odpoledne je někde vyzvedávat… Takže, asi jsem vždycky věděla, že standardně zaměstnaná nebudu chtít být. Máme to tak i v rodině. Máma podniká, babička je na volné noze, takže to mám asi v krvi a jinak to neumím než pracovat sama na sebe. Hračkářství tak nějak vyplynulo, asi že mám ráda kvalitní a smysluplné hračky a chtěla jsem o nich nějak rozšiřovat povědomí i mezi ostatními maminkami. Nejsou jen plastové hračky z Číny, ale i moderní, krásná a relativně dostupná alternativa.
Jaké jsou Tvé předchozí zkušenosti? Podnikala jsi již předtím?
Podnikám vlastně už od té doby, co se narodila moje první dcera. Takže 11 let. Tenkrát na rodičovské dovolené jsem se neuměla zklidnit a být jenom mámou, kterou naplňuje péče o děti, domácnost a manžela. Chtěla jsem dělat i něco jiného mimo tenhle domácí kolotoč. Začala jsem vyrábět ptačí šperky a jezdit po různých trzích a prodávat je. Ale žádnou kamennou prodejnu jsem neměla, to přišlo až později v Chebu. Tohle všechno bylo ještě v Praze.
V čem je Ráj hraček unikátní?
Na poměry Karlovarského kraje je Ráj hraček unikátní v tom, že se v něm dají koupit hračky, které jinde v tomto kraji neseženete. Hodně si vybírám a nevezmu jen tak něco. Chci prodávat hračky, které jsou krásné a estetické. Mají přesah do designu a umění. Ale také chci, aby byly k něčemu, aby děti něco při hraní naučily a byly v tomto ohledu užitečné. Aby u dětí rozvíjeli různé dovednosti jak fyzické, tak mentální. Podporuju české a slovenské značky. Třeba nakladatelství Pipasik, které vyrábí krásné pracovní sešity a různé kreativní sady. Také spolupracuji se současnými českými výtvarníky, protože mi dává smysl propojovat se s těmi, co něco dobře umí. Prodávám ale třeba i francouzskou značku Djeco. Tu mám hodně ráda, protože jejich hračky jsou krásné, navrhují je evropští designéři, jsou kvalitní a také mají edukační přesah. Právě edukativní přesah na hračkách oceňuju asi nejvíce, že prostě nejsou jen proto, aby byly, ale jsou pro to, aby něco ty děti naučily.
Co všechno v Ráji hraček nalezneme?
Kromě zmíněných hraček mám i dětské knihy od malých českých nakladatelství (Labyrint, Cesta domů, Nakladatelství Kazda, Meandr, Malvern…), to je taky něco, na čem si hodně ujíždím. Na kvalitní literatuře pro děti, protože to miluji, to je moje dětství – dokázala jsem hodiny sedět nad svými oblíbenými knížkami a prohlížet je pořád dokola… A i u svých dětí se snažím je podporovat v tom, aby si uměly vybrat kvalitní knihy, jak obsahově, tak i provedením výtvarným.
Dále mám v obchůdku malou sekci pro maminky. Dárkové zboží, dalo by se říct. Šperky, přáníčka, záložky, obaly na knížky, bláznivé punčocháče, vonné svíčky, přírodní kosmetiku. Prostě takovou směs značek, které mě zaujaly a které jsem také chtěla podpořit a představit svým zákazníkům a rozšiřovat o nich povědomí. A ač to bude znít jako klišé, všechny tyto věci jsou vyrobené s láskou a péčí, jež se nedá srovnat s tím, co se dá sehnat v supermarketech.
Jak dlouho funguje Ráj hraček a s jakými problémy jsi bojovala na začátku? A s jakými problémy se potýkáš nyní?
Ráj hraček jako takový funguje teprve rok. Přestěhovala jsem se do většího prostoru a definitivně změnila název na Ráj hraček. Ale obchůdek jako takový, který byl nejdříve především obchůdek s dárkovým zbožím české a slovenské výroby, jsem měla už od roku 2019 v chebském Špalíčku. Byl to takový roztomilý malinkatý prostůrek v místě, které mělo rozhodně duši, a milovala jsem to tam. Původně tam byl antikvariát mého manžela, ale postupně se z něj víc a víc stával můj obchůdek s dárky. Vypadá to docela invazivně, jakože jsem převálcovala manželům projekt, ale to tak nějak vyplynulo podle toho, co se víc prodávalo. Postupem času mi ten prostůrek ve Špalíčku začínal být malý, protože jsem přibírala pořád víc a víc krásných značek – a hlavně už i hračky. V roce 2019 se mi narodilo třetí dítě, tak tam asi zase začala být potřeba kvalitních hraček aktuálnější a nechtěla jsem si to nechat jen pro sebe.
Co se problémů týče, asi výrazně vnímám změny zapříčiněné Covidem. Před ním se všechno slibně rozjíždělo, bylo našlápnuto a potom se to úplně zastavilo. Byly to těžké roky, ale nějak jsme to dali… Ale potom přišla válka na Ukrajině… takže je to těžké i nadále… Ale já jsem takový trochu buldok… Prostě si jdu za svým, někdy mám možná tendenci jezdit dlouho na mrtvém koni, než mi dojde, že bych měla sesednout. Nerada se vzdávám, a tak jsem se místo toho, abych zavřela, přestěhovala do většího prostoru. Nyní pořád bojuji o to, aby se mi vyplnil můj sen a já měla fakt krásné, velké hračkářství, které budou všichni milovat.
Sama tvoříš nádherné náušničky a sponky v kombinaci ze dřeva a peří. Jak se Ti daří se svou vlastní značkou?
Značka Nelly Wernischová design vznikla před 11 lety. Tehdy jsem šperky ještě ručně modelovala z moduritu. Později jsem přešla na výrobu šperků z dřevěné překližky, což trochu ulehčilo mou práci, ale zároveň šperky začaly vypadat více profesionálně. Ale vždycky to byla vlastně jen taková bokovka, přivýdělek a možnost na chvíli vypadnout od dětí do světa dospělých, třeba když jsem jezdila na trhy. A to vlastně trvalo až do letoška, kdy jsem se rozhodla založit si e-shop a trochu do toho šlápnout a začít expandovat na český trh ve velkém. Nicméně jelikož nemám peníze na reklamu a marketingové strategie objevuji teprve teď v procesu, někdy to docela dře. Tedy, je to dřina a zatím se to teprve rozjíždí. Lidi o mě neví, ale tak jako s Rájem hraček i s touhle značkou jsem se zakousla a prostě si jdu za svým, tak o ní snad v budoucnu ještě hodně uslyšíte!
Jak vnímáš momentální situaci handmade podnikání? Mně osobně se tato doba nejeví jako moc příznivá…
Ona ta doba není moc příznivá pro nic. Lidé prostě nemají peníze a šetří, kde se dá. Raději se čas od času rozšoupnou v restauraci a dají si do nosu, než aby nakoupili něco kvalitního na sebe nebo hezkého pro děti. Ale nejsou takoví všichni, myslím, že je ještě poměrně dost lidí, kteří tohle zboží vyhledávají a rádi nakupují. Jen ta doba je prostě jiná. Ekonomická situace je špatná… A lidi, kteří se pořád mají dobře, už nakupují jinak. Všichni jsou na internetu… Fyzicky do obchodu už chodí míň a míň lidí, zdá se mi. A to platí ještě více pro handmade tvorbu, která je velmi specifická. Za tím nikdo nechodí do kamenných prodejen, ta se kupuje na internetu. No ale tam je toho strašně moc, a tak musí tvůrce dobře zvládat sociální sítě a zaujmout svého ideálního zákazníka. Vytvořit prodejní příběh, který bude s lidmi rezonovat tak, že si to budou chtít koupit, i když to nepotřebují. A to je docela složité umění. Sama s tím teď bojuji. Prostě si myslím, že lidi na to ve finále mají, ale musíš je umět v tom množství zaujmout a přesvědčit, že chtějí zrovna to tvoje…
Spousta žen tvoří něco krásného a dlouho zvažuje, jestli se do podnikání pustit či nikoliv. Co by jsi poradila začínající handmade podnikatelce?
Tak to je těžká otázka. Asi aby si šla za svým, pokud tomu hluboce věří, že to má budoucnost a potenciál. Ale abych radila nějaké zaručené postupy, tak to ne. Sama jsem v tomhle docela dost velký střelec a nic moc si nepromýšlím. Prostě jdu a udělám to… Taky to podle toho mnohdy vypadá.
Jsi maminkou čtyř dětí. Já mám problémy to všechno ukočírovat s dvěma holčičkami. Jak staré máš děti a jak se Ti daří skloubit podnikání s péčí o děti? Pomáhá Ti manžel nebo rodiče?
Ano, je to někdy docela hukot, ale není to asi tak hrozný, jak to vypadá. Nejstarší dceři je 11, synovi 9, další dceři bude 5 a teď v srpnu se nám narodila další holčička. On ten rozdíl je největší, když máš jedno dítě a potom se ti narodí druhé. Ale pak už to tak velký rozdíl není. Ano, je u nás věčně dost velký hluk, pořád po tobě někdo něco chce. Hádá se to a řve jeden přes druhého. Takže občas to je o rozum, ale dá se to… Manžel ani moc nepomáhá, protože je celé dny v práci, ale mám skvělou babičku, která pomáhá, kdy může. A ty starší dvě děti už jsou taky docela schopné pomoci. Třeba vodit malou do školky a zase ji vyzvedávat. Na tohle je malé město dobré, že se nemusíš až tolik bát jim toto svěřit a že se po něm můžou pohybovat celkem svobodně sami. Nevím, jak bych tohle dělala v Praze. To bych se asi opravdu zbláznila… Proto jsem se vrátila do Chebu, kde mám rodinu a je to tu takové přátelštější a komornější.
Myslíš, že existuje nějaká univerzální rada, jak úspěšně podnikat s dětmi za zády a nebýt uštvaná, ale mít z toho radost?
To je asi na vnitřním nastavení každé z nás. To je asi hlavní. Nastavit si to v hlavě a být s tím v pohodě. Umět se třeba vyprdnout na dokonalý úklid a dát přednost dětem, ale umět je taky nechat být samotné a dělat si něco svého. Děti by se měly taky někdy nudit. Já nezastávám takový ten všeobecný trend, který teď vládne, že rodiče na 100 % organizují čas svým dětem 24/7. To se potom nedivím, že jsou to uštvané matky. Taky mám tendenci k tomu sklouzávat, ne že ne, ale snažím se třeba daleko víc poslední dobou si hledat čas sama pro sebe. Cvičit. Přečíst si knížku. Vyrábět šperky. Prostě nejdřív obstarat sebe a potom až děti (což někdy taky nejde, především tomu miminu to nevysvětlíš, že by sis chtěla něco přečíst zrovna, když má nakaděno v kalhotách nebo ho bolí bříško) – takový ten známý příměr, že když je v letadle havárka a lidi si mají nasadit dýchací masky, tak matky ji mají nejdřív nasadit sobě, a potom až svým dětem, protože naopak by to bylo k ničemu a umřeli by všichni. Tak asi tak.
Co považuješ za svůj největší úspěch?
Tak to je rozhodně to, že jsem se se s tolika dětma ještě nezbláznila.
Podělíš se s námi o nějaký svůj fuck-up?
Tak těch je! Ale žádný takový epesní. Prostě běžné každodenní nezdary, ani nevím, který by stál za to ho tady zvěčnit. Asi moc žádný. Ne že by nebyly, ale nechci jim věnovat moc pozornosti a stěžovat si. Spíš hledět do budoucnosti a věřit, že to všechno bude lepší.
Co plánuješ do budoucna? Co Tě čeká v závěru roku 2024? A na co se těšíš v roce následujícím?
Do budoucna plánuju hlavně rozjet e-shop se šperky. Dál rozšiřovat sortiment v hračkářství a ráda bych v něm vybudovala takovou malou vnitřní hernu, což je něco, co tady v Chebu, a možná i obecně v Karlovarském kraji, dost chybí. Když je venku ošklivě a maminky nechtějí s dětmi tvrdnout doma, mohou tady jít tak akorát někam do nákupního centra na jezdící vláčky. Takže bych chtěla udělat takový příjemný prostor, kde budou rády trávit čas i maminky a třeba budou mít možnost si tam i pracovat na počítači a tak… To je takový můj další velký projekt, ale zatím je to jen v hlavě, protože na to musím nejdřív sehnat peníze. Uvažuju o Hithit kampani nebo tak něco. Ale nevím. Nerada žebrám a doprošuju se, takže asi uvidíme, jak to vyplyne a kam mě to zavane. Já to nemám tak moc naplánované krok za krokem. Mám nějakou vizi, kam bych chtěla dojít, ale ten proces, jak k tomu dojdu, je dost takový volný a hodně záleží na momentální situaci, protože ta se, jak známo, stejně jako na frontě, mění každý den. Ale těším se, že příští rok pojedeme s celou rodinou někam na dovolenou. Nejlépe k moři. Na to se opravdu těším.
Ráj hraček naleznete na Náměstí krále Jiřího z Poděbrad 487/41 v Chebu. Šperky a vlasové doplňky naleznete pod značkou Nelly Wernischová design.
Foto: Martin Stolař (5x), Barbara Poláková (3x), Lukáš Hámáček (1x), Nelly Čiháková Wernischová (1x).
Na mém blogu naleznete další zajímavé rozhovory s podnikajícími maminkami. Přečtěte si třeba příběh Štěpánky Kolesnyk Pitterové, která tvoří vlněné doplňky a dekorace z ovčí vlny pod značkou Tullouš. Inspirativní je též rozhovor s Veronikou Peškovou, která pod značkou Protože jsi vyrábí certifikovanou kosmetiku pro děti, ekzematiky, alergiky a lidi s velmi citlivou pokožkou.
