Podle čeho vybíráme jména svým dětem?

Aneb Marie v naší rodině

Bylo to v době, kdy ONA byla pouhé dvě čárky na těhotenském testu. Seděli jsme u ohně a mě proletělo hlavou JEJÍ jméno – Marie. Bylo to úplně jasné, bez diskuze, bez jakýchkoliv pochybností.

Jméno Marie dostala po mé babičce Marii Bílkové (1920-2006). Narodila se téměř sto let před mojí Maruškou a prožila skoro celé dvacáté století a počátek nového milénia. Byla to žena velmi prostá, do školy chodila jen do páté třídy, pak musela jít pracovat. Všechno ale chápala, svým srdcem. Nepotřebovala školy, aby všemu rozuměla.

Jsem moc ráda, že moje dcera nosí její jméno. Jen doufám, že jsem tím na ní nepřenesla nějakou rodinou karmu. Při pátrání ve starých dokumentech, oddacích a rodných listech, jsem přišla na to, že babička Marie Bílková byla nemanželské dítě. Její otec jí nikdy neuznal. A že to také nebyla jediná Marie. Stejně tomu tak bylo u maminky mého děda, též Marie a též nemanželské dítě. A teď už si nejsem jistá, ale mám pocit, že v rodokmenu byla ještě jedna nemanželská Maruška, tím pádem je moje dítě třetí nebo čtvrté v pořadí.

A jméno fazolky číslo dvě? Přišlo úplně stejně. Prostě intuitivní rychlá myšlenka – bude to Anička.