Plánované nebo nečekané?

Bylo to před pár měsíci. Takový dost silný pocit, že to nezvládám. Holčičku, šití, sebe a své emoce. Ten pocit, že ještě chvíli, už to nevydržím. Že už jsem opravdu na pokraji sil. A v tom se opozdila menstruace. A test jasně pozitivní…

Šok. Strach. Nejen pro mě, ale i pro mé nejbližší. Jak chci, pro boha, zvládnout další dítě, když už teď mám pocit, že to nezvládám.

A ještě ve svém věku!

Trvalo to asi týden, maximálně, než jsem si uvědomila, že je to dobře. Že se prostě nic neděje náhodou. Že je to požehnání a vlastně vysvobození, tak, jak tomu bylo s Mary. A kdy vlastně jindy, když ne teď!

Samozřejmě, že se už těším. A také se bojím, to je jasné. Aby bylo malé v pořádku… porodu…abych to pak zvládala…

Život nám servíruje jen to, co jsme schopni unést a zvládnout. A někdy jsou ty nejlepší věci, které se nám v životě dějí, právě ty, které neplánujeme.