Jak se z reportérky a kameramanky stala fotografka ženských duší. Marieta Kosturová stojí za jedinečným projektem Příběhářky. A je také mou hlavní brand fotografkou.
Seznámily jsme se počátkem roku 2021. A to jsi byla za kamerou a točila se mnou rozhovor. Jaká byla cesta reportérky a kameramanky k fotografce?
Ano, tenkrát jsem Tě uháněla na reportáž do televize a ani ve snu by mne nenapadlo, že to je teprve náš začátek. Ale reportérka se stala ze mě tak trochu omylem. Vystudovala jsem Vyšší odbornou školu publicistiky, což byla opravdu skvělá škola, která mě toho spoustu naučila.
Později jsem si vedle studia produkční střihla druhý obor, a to kameru. To mě natolik nadchlo, začala jsem se jí věnovat hlouběji a přijali mě na filmovou školu, kde jsem dále vystudovala dokumentární režii v ateliéru úžasné Jany Hádkové. A právě dokument mě baví ze všeho nejvíce – ať už ve videu, fotce, obraze, textu… Reportáž pro mě znamená takový krátký a aktuální dokumentární film, takže práci pro televizi jsem dělala s nesmírným nadšením. A to mě baví i u fotky – propojovat umění, aktuálnost, syrovost a emoce.
Nyní máš vlastní projekt Příběhářky. Jak Příběhářky vznikly a pro koho je tento projekt určený?
A s touto otázkou mi dochází, že je můj život plný omylů – protože i Příběhářky vznikly souhrou plných náhod. Zkrátím to: kamarádka Lucka, která má úžasný dar pracovat se zvířaty, mě navrátila k fotce a popíchla mě, abych fotila. A já řekla že jó, ale že chci fotit i s jejími zvířaty. K tomu jsme přizvaly i další Lucku, naší vílu kadeřnici, která zase dělá umění s vlasy. A protože jsme poctivky, rády pečujeme o naše klientky se vším všudy. Proto oslovujeme ke spolupráci vizážistky, propůjčujeme na focení kostýmy, vymýšlíme scenérie, které zdobíme a vybíráme zajímavé lokace na focení.
A pro koho jsou Příběhářky? Jsou pro všechny! Především pro ženy a jejich rodiny. Pro ty, kdo má rád přírodu, kdo chce takové jiné živoucí fotky, a především kdo chce zážitky. O to u našich fotek jde. Nepovažuji se za fotografku, jsem spíš prostředník k zážitkům a ty zážitky ráda uchovávám lidem na památku ve fotce nebo videu.
Existuje v ČR něco podobného? V čem jsou Příběhářky jedinečné?
Je spoustu profíků a neuvěřitelně šikovných fotografů, v tomto oboru je konkurence neskutečně silná. Ale Příběhářky jsou jedinečné svým spojením, svojí náladou, která od podstaty spojuje nás všechny. Nechodí k nám klienti, kteří si přejí uhlazené fotky v bílém ateliéru. Chodí k nám ti, co chtějí nechat o sebe pečovat, užít si svůj den na statku s docela milýma holkama. Pohladit si zvíře a například vidět, že kůň si umí na povel sednout nebo dát pusinku. Zkrátka nejdou si jen pro fotografie, jdou si pro zážitek.
Mnoho žen je nespokojených se svou postavou. Jiné se necítí dobře před fotoaparátem. Jak s těmito ženami pracuješ? Jak jim pomáháš, aby se uvolnily?
No jéje. Pravděpodobně nejčastější věta, se kterou se fotograf setká před focením je: „Ale já nejsem vůbec fotogenická.“ a nebo „Nejsem žádná modelka!“. My ženy jsme k sobě neskutečně kritické, přitom jsme tolik krásné už jenom tím, že jsme. A právě to se ve fotkách projeví. Každá ta žena, která si před focením nevěřila, pak žasne, jaká je kočka – s naprostou pokorou. Někdy se mě ptají, jestli jsem je nějak nezeštíhlela nebo nepřidala břišáky. Tak se směju, protože takto zdatný retušér opravdu nejsem, a takhle krásná každá z nich opravdu je! Jenom my (tedy nejen ženy) to často nevidíme.
Krásný příklad mám z posledního glamour focení, kdy žena nechala nafotit album svých fotek manželovi k narozeninám. Na první schůzce se mi svěřila, že je to její poprvé (focení), že se stydí a vůbec to neumí. To jste měli vidět, jaká sexbomba (to nepřeháním) z ní nakonec byla a jak jí foťák miloval. Pustily jsme si k focení hudbu, v 7:30 ráno jsme bouchly šáňo a společné chvíle jsme si prostě užívaly. Posléze mi psala, že je muž dárkem ohromený a oživilo se jim tím manželství. Užívá si, že se na ní muž dívá tak, jako dlouho ne, a že si fotky rád stále prohlíží. Tyto věty mě nakoply, že ty fotky mají mnohem větší přesah, než jsem si myslela.
Je období dovolených a my se rádi fotíme u památek, v přírodě, s dětmi. Poradíš našim čtenářkám, nějaké tipy jak vyfotit hezké selfie a na co si třeba dát pozor?
Světlo! To je to, co tvoří fotku. Někdy stačí pár milimetrů, jak se nastavíme ke světlu (sluníčku) a to nám vykouzlí jiný obličej. A ostré polední světlo je největší nepřítel. Pak nám stíny dělají druhé i páté brady, velký nos, kruhy pod očima. Raději si zalezte někam do stínu a tam své fotosession odfoťte!
Poloha foťáku. Někdo si může dovolit se fotit i z podhledu, ale právě u selfíčka nadhled a foťák co nejdéle od obličeje sluší prostě každému.
A obecné rady pro zajímavou fotku jsou: opět světlo (pokud např. fotíme interiér, rozsviťte všechna světla, lampičky, přidejte ozdobná světýlka). Dělejme fotku útulnou – přidávejte rekvizity jako např. kytičky, koberečky, polštářky. A hrajte si s kompozicí: nestačí vždy jeden pohled na věc: zkuste si k fotografovanému objektu stoupnout, nebo ho vyfotit z ptačí perspektivy, jindy zase si sednout a fotit z žabího pohledu. Podle mě je dobrý fotograf pohyblivý fotograf.
Jaký je život na statku? V čem je to specifické a co se pro Tebe změnilo oproti předchozímu životnímu stylu?
Změnilo se asi všechno 😀 Je to hrozný klišé, a to je docela nechutný, ale opravdu mě Kuba nějak přirozeně přiměl žít přítomností. Dříve jsem pořád někam spěchala a měla jsem plnou hlavu to-do listů. Což mám stále, ale stíhám se i těšit z těch maličkostí. Není to tak, že nikam nespěchám a jsem v zenu. Ale baví mě normální věci: když mi vykvete kytka, když mě koně zdraví na zavolání, když zaprší a příroda chytne nový dech, když mi létají vlaštovky nad hlavou a my se s Kubou a Malvínou koupeme v řece… nebo když se Kuba ujme sklízení jablek, protože to mě strašně nebaví.
Máš stejně starou holčičku jako je moje Anýzka. Jak se Ti daří skloubit podnikání s péčí o dcerku? Cítíš podporu od svých blízkých?
Někdy mám černé svědomí, že nedokážu být máma na plný úvazek. Že ji těma svýma projektíkama okrádám o čas, kdy se jí můžu věnovat a rozvíjet jí. Ale zní mi v hlavě věta mojí mámy, která mi už hrooozně dávno řekla, že máma může jít svým dětem vzorem, když sama něco dělá a dělá to ráda (ať už je to cokoliv). A tak věřím, že mi to Malvína odpustí a něco jí tím do života dávám, i když jí zrovna nečtu pohádku, ale uspávám jí, když skáču na míči a u toho upravuju fotky nebo stříhám video.
Největší podporu mám v Kubovi hlavně díky tomu, že vím, že pracovat nemusím a že se o nás postará.
Tvůj manžel se věnuje také kreativnímu povolání. Prozradíš nám více?
Můj manžel je opravdovej kreativec. Já mám obě ruce levý, takže ho nesmírně obdivuju. Je tradiční tesař, tak trochu truhlář a taky řezbář. Zkrátka promění dřevo v cokoliv: v dům, pergolu, saunu, lavičku, misku, sochu nebo náušnice.
Tvoří pod svým projektem s názvem Vlaštovčí údolí – restauruje památkově chráněné budovy a staví dřevěné novostavby. Ale nevytváří nic fádního z prkýnek nebo z OSBéček. Staví tradiční roubenky či hrázděnky, propojuje tradiční spoje a technologie s těmi moderními. Vytváří umění ale také užitné produkty, a v neposlední řadě pořádá řemeslné workshopy na stopadesát způsobů: jednou tesá s chlapy trámy, jindy vyřezává s ženami mísy a lžičky.
Jak si užíváš prázdniny? Pracovně? Dovolenkově?
Ony byly prázdniny? 😀
Co připravuješ do budoucna a kam směřují Příběhářky?
Plány jsou skvělá věc, miluju je, i když jsou jako tekuté písky. Momentální síly věnujeme na zařizování ateliéru ve stodole. Také chceme s Příběhářkami vyrážet do ulic a zaznamenávat příběhy ve fotce i textu od lidí kolem nás. Nově rozjíždíme náš „Ateliér pod širým nebem“ plným dekorací, kytek a barev, se kterým jezdíme na různé festivaly.
A největší projekt a plán je, že bych ráda ještě více propojila Příběhářky se zážitky. A tak plánuji zážitkové ubytování, výlety a jednodenní akce spojené s focením… A nakonec jsme zařazeni mezi kreativce v celostátní galerii, takže na nás nově mohou čerpat dotace malé a střední podniky, za což jsem nesmírně vděčná. Jako poslední zmíním, že pracuji na scénáři dokumentárního filmu, kde by jsi měla být jednou z účinkujících. Jsi zvědavá…?
NESKUTEČNĚ! Moc Ti děkuji za rozhovor a budu se velmi těšit!
Zaujalo vás zážitkové focení? Portfolio služeb naleznete naleznete na webu Příběhářky.
Příběhářky můžete sledovat také na Facebooku a Instagramu.
