S paní Olgou Veselý Pavlíček nás spojuje spousta věcí. Ale zejména to, že obě podnikáme přibližně stejnou dobu a obě milujeme krásné a kvalitní látky. Přečtěte si rozhovor, ve kterém se mimo jiné dozvíte, jaký je rozdíl mezi podnikáním v Německu a v České republice, v čem je největší problém ohledně návrhu vlastních designů na látky nebo jak správně pečovat o oblečení.
Dobrý den, Oli, Podělíte se s námi krátce o Váš příběh? Jak jste se dostala k navrhování vlastních látek?
Dobrý den, Zdeni. Já už od dětství byla dost kreativní. Bavilo mne malování a vyzkoušela jsem různé ruční práce. Jenže má léta dospívání provázela mladická nerozvážnost a nedostatek vytrvalosti. Viděla jsem se na jiných pozicích, a tak jsem se rozhodla pro „nudné“ právní a ekonomické vzdělání. S příchodem našeho posledního syna jsem začala trávit spoustu času u šicího stroje a najednou se začala opět probouzet má dříve potlačená kreativita. Vlivem osudu se z rekreačního šití stalo šití z povolání a od něj byl už jen krůček k návrhům vlastních látek.
Pamatuji si, že první látky, které jsem od Vás zakoupila, byly teplákoviny se vzorem rybí kosti. Tento vzor miluji a jsem strašně ráda, že mám od Vás nyní rybí kost navrženou jen a jen pro Mámu v lese. Jak Vás napadlo udělat tento vzor a převést klasický tkaný vzor do potisku?
Vzor rybí kosti na tištěných materiálech nebyl úplně můj nápad. Vzhledem k tomu, že žiji v Německu, setkávala jsem se s ním u místních prodejců. V Čechách ale nic takového nebylo. Stejně jako imitace jeans na teplákovinách a úpletech, po které toužebně hleděly kamarádky švadlenky a objednávaly si ji přese mne v německých obchodech. Proto jsem se rozhodla vytvořit vlastní verzi obou vzorů a přivést je na český trh.
Z počátku jste tiskla látky v ČR. V čem spočívá největší problém ohledně tisku vlastního designu? Proč již netisknete v ČR? Je důvodem nízká kvalita tisku nebo cena?
Ano, mé úplně první várky tisků pocházely od českého dodavatele. Ačkoliv digitální tisk zní dobře ve spojení s ekologií, poměr kvality a ceny se mi nelíbil. Látky byly tuhé, tisk se rychle opral a tmavé tisky jsme nakonec museli úplně vyřadit. U dalšího českého dodavatele, který již poskytoval reaktivní tisk, byla komunikace velmi složitá a zdlouhavá a nakonec vyplynulo, že to je pouze subdodavatel – obchodník. Přeskočila jsem tedy o level výš a začala si v evropských tiskárnách domlouvat tisky sama. Zrovna v tom období to bylo dost těžké, v době pocovidové rostly e-shopy s látkami jak houby po dešti a tiskárny byly velmi zahlceny. Trpěla tím kvalita tisků a hlavně kvalita komunikace. Člověk, který šel tisknout sto metrů látek neměl pro tiskárnu žádný význam, ceny letěly vzhůru a kvalita zpracování dolů. To se mi nelíbilo. Ale nevzdala jsem to. Postupně jsem si budovala různé cenné spolupráce a začali jsme tisknout v Turecku. Pokud jde o ekologii a uhlíkovou stopu, nejsem na to úplně pyšná. Pokud ale jde o kvalitu látek, je bezkonkurenční a v podstatě lepší látky jsem ještě nikdy v ruce nedržela. A co si budeme povídat, to je to, o co našim zákazníkům jde v první řadě.
Kromě autorských vzorů tvoříte vlastní designy ze zakoupených prvků. Jak toto funguje? Můžete to čtenářům objasnit?
Ano, občas koupíme licenci na již hotový design. Nebo od některého jiného autora zakoupím sadu prvků, které propojím se svým nebo jiným designem a vznikne z toho unikát. Stále více se vyhýbám zakupování licencí k již hotovým vzorům, protože konkurence nespí a v některých e-shopech jsme pravidelně následováni. Autorské originály jsou nejen způsobem, jak tomu uniknout, ale hladí také mé ego a jsem na ně náležitě pyšná.
Při výběru designů a barev se řídíte svým vlastním vkusem nebo jsou pro Vás důležité módní trendy?
Při výběru látek se řídím vlastním vkusem a intuicí a zásadně prodávám jen ty látky, které bych sama nosila (nebo z nich šila). Nejsem obchodnice v pravém slova smyslu, protože přes můj práh nesmí materiály, ve kterých se necítím dobře (například jinde tolik oblíbené silky). Z toho důvodu se ráda účastním veletrhů, například Munich Fabric Start, kde si látky mohu osahat a procítit.
Při designování sleduji návrháře a barevné trendy (využíváme profesionální nástroje Pantone). Sleduji též po očku německou a severskou konkurenci, které jsou obě naprosto unikátní a hodně se od českého trhu odlišují. Ráda také dávám prostor nápadům a názorům jiných. A samozřejmě inspiraci čerpám téměř všude, kde jsem – ráda vyrážím do přírody, hor, fascinují mne barvy, roční období. Pokud jsem mezi lidmi, velmi ráda se dívám, co mají na sobě a jak to kombinují. Také AI může být v současné době velkým zdrojem inspirace.
Odkud pocházejí ostatní Vaše látky?
Naše ostatní látky doplňujeme z německých, francouzských a nizozemských velkoobchodů. Část jednobarevných látek máme z Polska – jsou to látky velmi kvalitní a obchodníci polských firem jsou na velmi profesionální úrovni, jak v té obchodní, tak lidské složce naší spolupráce.
Jak vnímáte problémy týkající se textilního průmyslu? Podle mě se jedná aktuálně o nejvýznamnější ekologický problém. Co si o tom myslíte Vy?
Můj názor je takový, že je to velmi diskutabilní.
Co se týká ekologie, přínos našemu životnímu prostředí pěstováním bez použití syntetických pesticidů, herbicidů nebo hnojiv je obrovský a o tom není potřeba vést žádné diskuze. Při konvenčním pěstování bavlny se využívají chemikálie, které mohou kontaminovat půdu a vodní zdroje a mají negativní dopad na ekosystémy.
Vidím ale i jiné než jen ekologické problémy: Koupí bio přispějeme pěstiteli, pro kterého to znamená práci v lidštějších podmínkách (velmi zjednodušeně řečeno). To je samozřejmě dobře a svým způsobem souzním. Jsou to zatím ale pouze vyvolení. Chudý pěstitel bavlny, který nemá velkou farmu a živoří na políčku sám, s pomocí rodiny a malých dětí, je nucen používat chemii – pro toho nebohého člověka je to momentálně jediný způsob obživy. Pokud od něj bavlna vykoupena nebude, nemá jinou možnost, jak získat něco málo pro svou rodinu. Jsou oblasti, ve kterých lidé žijí tímto životem. Dokud nedostanou podporu všichni, dokud nedostanou všichni stejně dobře zaplaceno, dokud nebudou mít všichni stejné podmínky, pořád to nebude řešit problém a budou vznikat nové hierarchie a nové rozbroje.
Do třetice: na webových stránkách každé „ekologické“ digitální tiskárny najdete dlouhá pojednání o tom, jak je digitální tisk to nejlepší pro životní prostředí, například díky nízké spotřebě vody, elektřiny i prostoru. Využívají se „bio-eko“ pigmentové barvy. Ale že takové triko vydrží mnohem méně než triko z neekologického tisku, to už vám nikdo nepoví. A kde je pak tedy ta udržitelnost? Takže za mne ano, určitě jsou v textilním průmyslu problémy, které je nutné řešit, a čím dříve se to bude dělat, tím lépe.
Jako ve všech oblastech, tak i v textilním průmyslu se člověk na věci musí dívat s rozumem a čistou myslí. Je ale rozhodně zajímavé rozplétat to klubko a zjišťovat nové informace.
Co si myslíte o bio bavlně? Je kvalitnější než ta standardní?
Kvalitu látek nelze posuzovat podle toho, zda jsou bio nebo ne. Ono to vlastně ani tak s kvalitou nesouvisí. Například jednobarevné úplety nabízíme v bio i „nebio“ verzi a oba druhy mají tu nejlepší kvalitu.
Bio bavlna je považována za ekologičtější a etičtější volbu. GOTS, ale i jiné organizace jako Fair Trade nebo BCI, se snaží dosáhnout vyššího cíle: že textilie budou vyráběny výhradně z udržitelných a obnovitelných zdrojů a budou využívány pouze materiály a pracovní metody, které splňují přísné podmínky. Jsou sledovány všechny kroky zpracování od zasetí pole až po expedici hotových výrobků. Tyto iniciativy se snaží prosadit způsob, jak snížit enviromentální zátěž textilního průmyslu.
Všechny naše tisky jsou od dodavatelů, kteří jsou pod dohledem iniciativy BCI. Ačkoliv se nejedná o bio bavlnu, BCI se zaměřuje na zlepšení udržitelnosti konvenční bavlny tím, že propaguje lepší zemědělské praktiky, zlepšení pracovních podmínek a snížení negativních dopadů na životní prostředí.
Velmi mne mrzí současný stav, kdy je certifikátem GOTS označeno množství látek v e-shopech, které na toto označení nemají právo. Nakupující mají pocit, že to znamená lepší kvalitu, a co si budeme povídat, lépe to vypadá. Věřím, že to mnohdy není úmysl, ale neznalost, případně nedostatečná jazyková vybavenost majitelů e-shopů. Podle stanov GOTS musí být v případě e-shopů odcertifikován nejen dodavatel, ale také samotný e-shop, protože standard musí být dodržen i při uchovávání a expedici látek. Tato certifikace je velmi náročná a finančně nákladná záležitost a většina malých a středně velkých podnikatelů si ji nemůže dovolit. Proto u našich látek nenajdete ikonky OekoTex, GOTS, ani BCI certifikací, ačkoliv všechny naše látky minimálně některou z nich mají. Bohužel, v Čechách a na Slovensku chybí kontrolní instance, která by v této oblasti sjednotila konkurenční prostředí. Poctiví podnikatelé jsou tímto znevýhodněni.
Mohu Vás poprosit o Vaše tipy, jak se starat o oblečení, aby nám dlouho vydrželo krásné? Já svým zákaznicím radím nepoužívat sušičku. Jaká jsou Vaše doporučení?
Pečlivě vybírat prací prášky, tím to začíná. Většina jich obsahuje rozjasňovače a bělidla. Prát po rubové straně. Dbát na to, aby textilie nebyly při nošení a při praní mechanicky poškozované tužším kusem oblečení (pozor třeba na jeansy a knoflíky). Nepřeplňovat pračku. Vybrat jemný program s krátkou dobou běhu. Výrobci doporučují nepoužívat aviváže (troška octa místo aviváže prádlu udělá také dobře). A samozřejmě nepoužívat sušičku, ta je největším hřebíkem do rakve každého oblečení.
Jak je momentálně velký tým Oli-ve?
Tým OliVe má momentálně tři členy. Já se zaměřuji na design, tisk látek, tvorbu e-shopu, marketing, branding firmy jako takový. Mám na starost řízení firmy a personalistiku. Pracuji nyní v režimu home-office, 700 km daleko od našeho hlavního zázemí e-shopu, což je někdy dost výzva. Díky moderním komunikačním technologiím je to ale možné. V Žacléři, kde je sklad a naše hlavní zázemí, jsou dvě kolegyně. Jedna má na starost naše zákazníky a expedici objednávek, druhá sklad.
Podnikáte ve dvou státech, v České republice a v Německu. Kde jsou podle Vás lepší podmínky pro drobné podnikatele? V čem se podnikání v obou zemích liší?
V obou zemích je podnikání čím dál těžší. Co se administrativy a přístupu k menším podnikatelům týká, řekla bych, že v Čechách jsou podmínky příznivější. V Německu jsou i malé firmy zatížené mnoha fixními náklady stejně jako velké firmy, což může být zejména v začátku podnikání velmi náročné až likvidační. Například, co mne teď v rychlosti napadá, co se od prvního okamžiku podnikání v Německu musí platit: povinné ručení, obalové licence, členství v obchodní nebo řemeslné komoře (podle převažujícího oboru podnikání je člověk zařazen). Němci také nepodporují rozjezd podnikání delší než 4-5 let, pokud do té doby firma není v zisku, dostává se do režimu tzv. „Liebhaberei“ a nelze si dělat odpočty z daní; jinak řečeno: člověk musí nejprve vydělávat a platit daně, aby si také mohl něco odpočíst.
Máte tři děti. Jak se Vám daří skloubit podnikání se soukromým životem? A jak se to dá zvládnout ještě s ohledem na to, že látky nyní expedujete a stříháte v ČR, ale žijete v Německu, 700 km daleko od Žacléře?
Podnikat jsem začínala se třemi dětmi. Bylo to hodně náročné a často jsem trpěla výčitkami, že rodině nedokážu věnovat dostatečnou péči. Ale v té době to jinak nešlo, vlivem okolností jsem nemohla nastoupit do jiného zaměstnání a z platu mého muže bychom nevyžili. Tak nezbývalo, než občas spolknout slzu a pracovat, nebo si ubrat trochu ze svého komfortu a jít pracovat, když všichni už dávno spí. Je to hodně o organizaci práce a stanovení priorit.
Co si budeme povídat, a to mi potvrdí nejen všechny podnikající mámy, ale i ty zaměstnané, pracující pro někoho jiného, nebyla to procházka růžovým sadem a pro celou rodinu to bylo zásadní vystoupení z komfortní zóny. Dva starší synové mezitím dospěli a doma nám teď zůstal jen nejmladší osmiletý syn.
Velmi mi pomohlo přesunutí skladu a expedice do Žacléře, o čemž se rozhodlo po vážné nemoci mé maminky, kdy jsem si uvědomila, že současný stav je neudržitelný. Byla jsem uvázaná v dílně a nemohla se odsud hnout, kromě toho pro mne přestávalo být únosné být na vše sama. Po mentální stránce mi rozdělení práce pomohlo, mohu se více soustředit na firmu jako takovou a její rozvoj i na nové designy , více se vzdělávám v oblasti managementu i designu.
Diverzifikace práce je asi nejtěžším krokem v kariéře každého podnikatele. Když se „one woman show“ rozroste během půl roku na tři dámy, je velmi těžké vše nastavit, ještě když člověk nemá v personalistice žádné předchozí znalosti. Ale myslím, že jsme si metodou pokusu a omylu našly cestu. Jsem pedant a vyžaduji od ostatních práci odvedenou tak, jako bych ji dělala já sama. Někdy jsem tím asi pro holky nesnesitelná, ale beru to tak, že někdo toho Černého Petra musí mít v ruce.
Co plánuje Oli-ve do budoucna?
Doufáme, že spoustu nových neodolatelných designů a hebkých, kvalitních látek. Samozřejmě nějaké dlouhodobější plány máme, ale zatím bychom si je nechali pro sebe. Protože začátek roku jsme měli hodně turbulentní, stěhoval se e-shop a začala nová fáze firmy, tak do konce roku máme plán jediný: stabilizace. Máme nový tým, ve kterém se učíme komunikovat, pracujeme na produktivitě práce, stabilizaci ekonomické i personální. Snažíme se vybudovat pracovní prostředí, ve kterém se můžeme spolehnout jedna na druhou. Jenom tak potom můžeme přenášet naši dobrou náladu na naše zákaznice a dělat jim radost vymazlenými balíčky.
Krásné a kvalitní látky od paní Oli-Ve si můžete prohlédnout zde. Aktuální informace, slevy a akce na látky můžete sledovat ve facebookové skupině Mit Liebe von Olive.
Fotografie: archiv Olgy Veselý Pavlíček (5x), Marieta Kosturová – projekt Příběhářky (5x).
Zaujal vás tento článek? Přečtěte si příběh paní Barbory Hromádkové, která se věnuje designu vlastních motivů na len.
