Jaký je rozdíl mezi upcyklací a recyklací? Jak se podniká v oblasti handmade v Ústeckém kraji? A kde se jako handmade tvůrce prezentovat? Je to lepší v online prostředí, nebo na živých akcí? Na tyto i další otázky odpovídala upcymaniačka, lektorka šicích a floristických kurzů a švadlenka milující džínovinu Kristina Löserová.
Proč právě upcyklace?
Kristinko, obvyklá první otázka, jak jsi se dostala k tomu, co nyní děláš , a proč se věnuješ právě upcyklaci? Co je Tvou největší motivací?
Tvorbě pro radost jsem se věnovala už dlouhou dobu před tím, než jsem začala šít. Vždy mě zajímaly přírodní a použité materiály, ze kterých jsem vyráběla dekorační věnce. Později mě lákalo se naučit šít a ani mě nenapadlo jít a kupovat nové látky. Jsem tak trochu kolenovrt, říkala jsem si, že nebudu kazit kupovaný materiál, když toho starého a vyřazeného je všude dost. Rodina a přátelé mě ochotně a vydatně zásobovali. Až později, při hledání informací a brouzdání po internetu jsem zjistila, že upcyklace je regulérní rukodělná disciplína, která frčí hlavně v zahraničí. Bavíme se o době cca 10 let zpátky, kdy se zdaleka neřešila udržitelnost nebo ekologické dopady módního průmyslu. Myslím, že v našich končinách jsme od té doby příliš nepokročili. Všichni o udržitelnosti mluví, ale málokdo se tak skutečně chová. A to je mou největší motivací, změnit slova v činy. A jelikož jen šití a prodej upcy doplňků nestačí, věnuji se kreativním workshopům pro veřejnost, ze kterých si odnášejí nejen hezký pocit z tvorby, ale hlavně nápady a postupy, jak jednoduše a snadno přetvořit staré a nepotřebné věci pro další využití.
Ve své tvorbě kombinuješ různé materiály, jaký materiál je Ti nejbližší a proč?
S nadsázkou říkám, že “sešrotuji” cokoliv, nejbližší je mi ale džínovina. Je to skvělý, téměř univerzální materiál, ze kterého se dá ušít nádherná kabelka i podsedáky na židle. A mojí zvláštní libůstkou je sběr starých krajek a pláten, které do výrobků zakomponovávám. Objevovat poctivé materiály, zapomenuté kdesi ve skříních, a vdechovat jim nový život, to mě neskutečně baví.
Kde konkrétně získáváš materiály pro své upcyklované projekty?
Materiály mě vydatně zásobují přátelé, rodina, ale i mí samotní zákazníci. Ne ze všeho šiju, a tak pečlivě třídím a posílám dále na místa, kde vím, že bude oblečení dále sloužit. Pokud to jde, snažím se vyhýbat kontejnerům na oblečení. Šiju téměř výhradně z bavln (což je i džínovina), umělým materiálům se striktně vyhýbám. A právě pevná poctivá džínovina, zdá se, pomalu z našich šatníků mizí a nahrazuje ji směsová s polyesterem, která je na nošení pohodlnější.
Obcházím tedy secondhandy a ráda navštěvuji charitativní obchod Adra. Zajímavé kousky si často ulovím na swapech. Dostávají se ke mně také nové látky, které si švadlenky v průběhu let “nasyslily” a nestihly zpracovat. Šít z nich je radost, protože jejich kvalita je úplně jiná než ta, kterou vídáme v současné době v obchodech. V zásobě mám i raritní kousky historických krajek, které zatím čekají, než do nich střihnu.
Je rozdíl mezi upcyklací a recyklací?
Můžeš nám vysvětlit, jaký je rozdíl mezi upcyklací a recyklací?
Recyklace je proces nakládání s odpadem, který je opětovně využit jako druhotná surovina v dalším výrobním procesu. Klasicky si představte například recyklaci plastů nebo skla. Upcyklace je přeměňování odpadů nebo nepotřebných materiálů v nové věci lepší kvality. Je to termín, který používáme cca posledních 20 let. Já osobně tyto dva termíny nevnímám jako odlišné. Cílem je vždy nepotřebné vrátit zpět do oběhu, jakýkoliv způsob se počítá.
Je o upcyklované výrobky zájem? Jak si myslíš, že společnost vnímá upcyklaci? Já trochu cítím, že je třeba dělat, co se týče toho tématu, trochu osvětu…
O upcyklované výrobky zájem je, což mě moc těší. Co mě moc netěší je, že důležitost tohoto tématu si uvědomují lidé z generace 40+, kteří vyrostli v době, kdy hodně věcí nebylo dostupných. Byli vychovaní tak, aby si všeho vážili a dokáží ocenit a hlavně rozpoznat kvalitu. Mladší generaci toto srovnání bohužel chybí. Žijeme rychle, spotřebováváme rychle, denně je nám vizuálním smogem připomínáno, co všechno potřebujeme a bez čeho se neobejdeme… A pak je tu na druhé straně masírka na téma udržitelnost. Do generace Z se hustí, jak je potřebná a že musíme myslet na planetu. Co je výsledkem? Nakupují eko bio potraviny, kosmetiku a utrácí za drahé oblečení v domnění, že tohle je ta udržitelnost. A samozřejmě, hodně o tom mluví. Ono ale není dnes až tak důležité co nakupuji, ale kolik toho nakupuji a hlavně, jestli to opravdu využívám. Je udržitelné, že si koupím drahé oblečení od lokální značky, když se mi pak povaluje ve skříni nenošené a jdu na další nákupy? Nebo je víc udržitelné, když si koupím dvoje kalhoty v obyčejném řetězci a nosím je další 4 roky? U mě osobně slovo udržitelnost neuslyšíte, je v současnosti nejzneužívanějším v souvislosti s enviromentálními tématy. Schová se toho za něj hodně od laciných marketingových sloganů až po rádoby chytré výzvy a doporučení, co máme nakupovat a jak máme žít. Vadí mi to. Co třeba ohleduplnost? To není vůbec cool slovo, že? Zavání to zodpovědností a sebereflexí, ale tady to začíná – u každého z nás. Když to shrnu, jako jedinec mám málo možností, jak ovlivnit běh věcí na druhém konci planety. Mám však možnost ovlivnit svět kolem sebe. Za mě je určitě potřeba osvěta a vzdělání, ale jinak, než nám diktuje současný mainstreem. A o to se aktivně snažím – pomoct veřejnosti si vzpomenout, že si máme svých věcí vážit. Ať už na mých workshopech nebo prostřednictvím přednášek “Příběh riflí pokračuje”.
Jaké je Tvé původní povolání? Souvisí Tvé původní povolání s tím, čemu se věnuješ nyní?
Dlouhé roky jsem byla policistkou, což byla velmi zajímavá životní zkušenost, s kreativitou má ale pramálo společného. Snad jen to, že přišel určitý moment, kdy jsem začala cítit nutkavou potřebu “dělat něco rukama”, abych si vykompenzovala psychicky náročné zaměstnání a mnohakilometrové dojíždění do něj.
Jak začít tvořit?
Co bys poradila čtenářce, která teď čte tyto řádky a upcyklace se jí zalíbila a chtěla by též sama tvořit. Jak by měla začít? Jaké třeba potřebuje základní vybavení?
Teď přišla správná otázka, jak začít praktikovat “udržitelnost”. Položím si otázku – jaká mě láká rukodělná technika? Na ušití plyšáka pro dítko vám stačí jehla, nit, pár hadříků a starý polštář jako výplň. Nepotřebuju nakoupit nic. S dětmi se vůbec recykluje / upcykluje skvěle. Z krabiček od kapesníků vytvoříte třeba krásné přáníčko pro babičku nebo obrázek. Stačí se rozhlédnout po své domácnosti a materiál se postupně začne nabízet sám. Pokud nemáte vlastní fantazii, Pinterest napoví, inspirace je dnes všude víc než dost.
Pokud mě ale oslovuje např. keramika nebo obory, které vyžadují již důkladné znalosti technologie výroby a náročné pomůcky, doporučuji si najít nějaký kurz, kde si můžete tvorbu osahat a proniknout do jejích tajů. Určitě není moc moudré do začátku investovat nemalé částky za výbavu, protože je zde jeden nezanedbatelný faktor. Rukodělná výroba je velice náročná na čas, jak moc si uvědomíme, až když se tvorbě začneme věnovat. K čemu mi budou dva nové šicí stroje a kilometry látek v zásobě, když se tvoření nebudu moci věnovat? Skříně hobby švadlenek by mohly sáhodlouze vyprávět… Takže moje doporučení zní, zvažte svoje možnosti.
Jediná základní pomůcka, bez které se při tvorbě osobně neobejdu je tavná pistole. Tu užijete, ať už děláte cokoliv.
Vedeš také různé tvořivé kurzy, kde pracuješ nejen s recyklovanými materiály. Pozveš nás někam, kde se s Tebou můžeme setkat a něco se naučit?
Mým stálým zázemím pro rukodělné kurzy – skupinové i individuální – je Mederův dům v Žatci. V krásném a přátelském prostředí této historické památky pořádám floristické workshopy, šicí kurzy a také tvoření pro děti. Ve spolupráci s Mederem teď aktuálně připravujeme kurz ruční výroby mýdel, na který se velmi těším. Tak trochu se při něm vrátím do začátků mé tvorby, kdy jsem snila o malé mýdlárně.
Specifika handmade podnikání
Co je podle Tebe nejnáročnější v oblasti hand made podnikání? Proč je tak obtížné v této oblasti uspět?
Pro mě osobně je nejnáročnější tlak v online prostředí. Jednak stavem trhu, který je zcela saturován a kvalitu válcuje kvantita pochybného původu a podezřele nízkých cen zboží z Asie. Je také těžké něčím vyniknout a zaujmout širší publikum, když výjimečný je přece každý, kdo něco tvoří rukama. Po klišé “vyrobeno s láskou”, o kterém už všichni víme, je tu další level jakési online šedi. Jako rukodělci nemáme více možností, než ukazovat co, jak a z čeho vyrábíme. A s tím souvisí další tlak, který na nás číhá v podobě rad a doporučení, jak bychom se v online měli chovat, abychom uspěli. Místo toho, abychom dělali to, co tolik milujeme, lítáme po sítích, lovíme tipy a triky, kupujeme drahé kurzy a investujeme do reklamy a e-shopů, které většinou stejně nefungují.
Nejobtížnější je tedy za mě naučit se rozlišit, co je pro mě důležité a přináší výsledky a co je mi k ničemu. Tahle fáze může trvat i roky a většina rukodělců to vzdá, těch opravdu úspěšných je minimum.
Podnikání v Ústeckém kraji
Je podle Tebe Ústecký kraj vhodným krajem pro rukodělné podnikání? Existuje nějaká podpora místních podnikatelů?
Ústecký kraj mi pro handmade přijde trochu jako Popelka. Vloni jsem měla velkou podporu od místní destinační agentury, která je garantem pro Regionální produkt Poohří, jehož jsem držitelkou. Letos zatím ticho po pěšině. Co však funguje, jsou vzájemné spolupráce mezi tvůrci. Je úžasné, že se vůbec nevnímáme jako konkurence, ale naopak si pomáháme a podporujeme se. Alespoň tedy já mám štěstí na svoji sociální bublinu. A zajímavé také je, že jsem skoro všechny dámy poznala v online prostředí. Jestli je na něco dobré, tak na vytváření vztahů mezi sebou.
Živé akce nebo sociální sítě?
Jakým způsobem o sobě dáváš vědět? Jsi vidět spíše v online prostředí nebo na živých akcích? Co je Ti bližší, a kde cítíš lépe?
Na sítích samozřejmě jsem, ale nic moc od nich nečekejte. Používám je jako informační kanál, kdy a kde se vyskytnu se stánkem na trzích nebo jaký workshop aktuálně chystám. Rozhodně se cítím líp při živých akcích. Jsem přesvědčená o tom, že v našem oboru potřebujeme nutně interagovat s lidmi fyzicky, tvoříme přece pro ně.
To, že mi někdo pošle srdíčko na Instagramu, nic neznamená, za dvě vteřiny už o mně neví. Pokud se se mnou ale dá na trzích do řeči, to je jiná. Jestli mě něco bývalé zaměstnání skvěle naučilo, tak je to tzv. profilace osob. Do vlastního e-shopu se příliš nehrnu, cítím, že bych jeho správu nezvládala časově vzhledem k mým možnostem.
Ranní ptáče nebo sova? Kdy pracuješ a jak se Ti daří práci spojit s péčí o dceru a domácnost?
Mám to různě, jsem hodně spontánní člověk, navíc s pocuchanými biorytmy. Jsem schopná do brzkých ranních hodin tvořit, ale i v tuto dobu vstát a pracovat. Pro tělo to ale není moc fajn, takže se snažím tvořit dopoledne, nebo po večeři. Upcymania je součástí mých aktivit, nikoliv však jediná. Kromě ní se věnuji dětem v rukodělném kroužku a na částečný úvazek pracuji v Mederově domě. Žertem říkám, že jsem je tam otravovala svými kreativními výbuchy tak dlouho, až si mě tam nechali. Když k tomu připočtu malou pětiletou dračici a práci na statku doma, není toho zrovna málo. Takže propojení a zvládání veškerých mých činností bych v tuto chvíli nazvala jako lehce organizovaný punk.
Pár tipů pro handmade podnikatelky
Co bys poradila sama sobě jako začínající podnikatelce? Co dělat, a co je naopak ztráta energie?
Nemyslím si, že zrovna já mám, co komu radit, ale dovolím si malý osobní vhled.
Jako první a nejzásadnější věc – buďte k sobě upřímné. Začít podnikat v handmade z důvodu, že se mi líbí korálkové náramky a prodává je spousta dalších, tak proč bych já nemohla (a navíc mi všichni říkají, jak jsem šikovná), není ten nejlepší důvod ke startu. Mám tam dostatek nadšení a vášně? Dokážu si představit, že to dělám dalších 10 let? Ano? Jděte do toho. Pomalu a s rozvahou. Rodičovská dovolená je pro ženy skvělá příležitost začít pracovat na svém malém byznyse. Má to ovšem svá ale – a je jich hodně; jedním z nich je čas. Mámy s dětmi na zádech často nemohou soustředěně pracovat několik hodin v kuse, a tak skáčeme z jedné činnosti na druhou. Výroba zabere spoustu, prezentace na sítích také. Nespoléhejte se jen na ně a vyražte někam ven na trh, ať prozkoumáte, o co je nebo naopak není zájem. Odmítnutí si neberte osobně, skladba výrobků se ladí dlouhodobě. Pečlivě zvažujte, kam investujete své vydělané peníze. Sbírejte zkušenosti a vyhodnocujte. Další věc, vzdělávání. Je fajn mít povědomí o cenotvorbě a potřebné legislativě. Vidím dnes a denně spoustu tvůrců, kteří si zadělávají na průšvih. Všude je spousta mentorů a koučů, kteří začínajícím tvůrcům radí, jak mít hezké profily a že máme točit reels, ale problematiku, kterou opravdu potřebujete znát ke svému zvolenému oboru do hloubky, zná málokdo. A jedna z mnoha důležitých věcí, zvykněte si na to, že v rámci podnikání budete muset dělat i činnosti, které vás až tak bavit nebudou. Sezení u počítače, moc zakázek před Vánoci najednou, nebo vůbec žádné, nemocné dítě zrovna, když někam jedete, spláchnutý stánek od bouřky a poničené zboží… To je realita drobného živnostníka, který se hrdě nazývá rukodělec.
Ne vždy se všechno daří, jak bychom si přáli...
Prozradíš nám nějaký fuck-up? Něco, co se Ti v loňském roce nepovedlo?
Mým největším loňským fuck-upem bylo několik rukodělných trhů totálně nezvládnutých pořadatelem. Spousta malých tvůrců bojuje v současné době o přežití a naše podnikání je velmi křehké. A když se k tomu přidá pár nepovedených akcí, ptáte se sami sebe, jestli to má vůbec smysl. Abych měla srovnání, vyjela jsem vloni v září do Německa na velkou třídenní akci. Už při příjezdu jsem viděla ten neskutečný rozdíl v přístupu a jednání. Vše šlo jako na drátkách… Chovají se k vám jako k rovnocennému partnerovi, ne jako k chudince, které vyškubnou účtenku za pronájem na “výběrové akci”, a jestli někdo přijde nebo ne, to přece organizátor nemůže odhadnout. Doporučuji vřele každému, jeďte za kopečky. V tomto mají pořadatelé u nás rezervy. S ležérním přístupem se smířím a nevadí mi u malých komunitních trhů, ne však na vyhlášených velkých akcích. Rozhodně není všechno zlato, co se třpytí, a je tak prezentováno v online.
Plány do budoucna
Co plánuješ v roce 2024? Čekají Tě nějaké výzvy?
Moje nejbližší pracovní plány jsem už prozradila – chystaná novinka kurz ruční výroby mýdel v Mederově domě, je to dlouhodobější počin, nikoliv jednorázový workshop, a jsem trochu napjatá, zda si získá své zájemce. Ráda bych také ušila nějakou hezkou minikolekci kabelek, ale samozřejmě bojuji s časem. A tak jsem si dala výzvu především osobní – přestat na sebe tolik tlačit. Vypustila jsem několik spoluprací, které nefungovaly, a smířila se s tím, že ze mě virální handmade hvězda nebude. A také jsem konečně začala šít i pro sebe, abych si uchovala radost z tvorby a nadšení pro účastnice kurzů.
Zaujala vás upcyklace a rádi byste si toto tvoření vyzkoušeli? Na blogu naleznete několik článků, které pro můj blog připravila Kristina Löserová. Mrkněte například na Inspiraci na jarní tvoření, Letní věnec ze starých kalhot nebo Valentýnské tvoření.
Mnoho kreativních nápadů a návodů naleznete na Kristiny Instagramu. Nezapomeňte sledovat její profil UPCYMANIA.
Autorkou fotografií v článku je Kristina Löserová.
